Someone Like You.... 13. ♥

14. října 2012 v 10:17 | ♥ Kashenka ♥ |  Someone Like You
Krapet dráámíčko :D ale to je jen začátek!! :) doufám, že se bude líbit a prosím komenty :)






Když se v místnosti objevil vysoký muž s tmavými, lehce prošedivělými vlasy, tak se mě zmocnila ještě větší panika. "Bože." vydechl krásně hlubokým, sametovým hlasem, když spočinul pohledem na mně. "Kate??" řekl jen a já nepatrně přikývla. "Ehm, Nicku, mohl bys mi s něčím pomoct v kuchyni??" zeptala se s úsměvem Susan a já mu věnovala jeden zoufalý pohled. "Jistě." přikývl jen, aniž by si všiml mého zoufalství.

Když jsme v místnosti zůstali sami, tak se Mike posadil na protější sedačku, kde do před chvíle seděla jeho žena. "Jsem moc rád, že jsi přišla." řekl s úsměvem a já mu pohlédla do tváře. Byla plná lásky a nadšení z toho, že mě vidí. Nebo byl jen tak dobrý herec?? "Poprosila mě o to mamka, jinak bych tu nebyla." uvedla jsem věci na pravou míru a jako bez zájmu od něj odvrátila pohled. Bohužel, mé oči jako by se na něj chtěly pořád sami dívat.

"Jistě. Jak se má??" zeptal se a já se napřímila. "Má rakovinu." řekla jsem jen a on smutně přikývl. "Vím, je mi to moc líto." řekl soucitným hlasem a já si neodpustila jedno ironické pousmátí. "Ona to zvládne a rozhodně od vás nic nečekáme." řekla jsem odměřeně a on překvapeně vykulil oči. Možná nečekal tak chladné chování, ale já tomu prostě nedokázala zabránit. Pohrdala jsem jím, byl pro mě ničím a ať by udělal cokoliv, ať by řekl cokoliv, tak by to můj názor na něj nezměnilo.

V pokoji nastalo hrobové ticho, které přerušoval jen tikot hodin na stěně.

"Nemusíš mi vykat, jsem přeci tvůj...." "Jste naprosto cizí člověk a to že mám vaše geny ještě neznamená, že jsme v nějakém příbuzenském vztahu." přerušila jsem ostře jeho řeč dřív, než stačil vyslovit to slovo. "Naprosto chápu tvé chování, ale myslím, že bychom si mohli promluvit jako dospělí lidé." zachoval si vážný výraz. "Nemyslím si, že si máme my dva o čem promluvit. Prostě jste nás opustil, tím to hasne." pokrčila jsem lehce rameny a vstala. "To ti řekla máma??" zeptal se, když už jsem stála ve dveřích od pokoje.

"Ne." přiznala jsem a otočila se zpátky na něj. "Nechtěla se o vás bavit, ale když jsem od malička neměla oba rodiče, tak mi došlo, že jste odešel. Člověk nemusí být genius, aby si dal dohromady dva a dva." dořekla jsem a on ke mně zvedl pohled. "Ano, odešel jsem, ale to jsem vůbec nevěděl, že je tvá matka těhotná." "Co??" zeptala jsem se nechápavě.

"Byli jsme spolu krátce a já tvou matku moc miloval. Ale vždy se časem najde něco, co tě na tom druhém člověku začne štvát a prostě jsme se pořád hádali. Ale to neznamenalo, že jsem ji přestal milovat. A pak mi nabídli naprosto dokonalou práci tady, v San Franciscu. Sama tvá matka mi tenkrát řekla, že bych byl hloupí, kdybych to nevzal a jelikož ona měla vše v LA, tak jsme se prostě rozešli a já odjel sem. Ale to, že jsi na světě jsem se dozvěděl až minulé prázdniny, když..." "Když jí objevili rakovinu." došlo mi a se slzami v očích jsem se posadila zpátky na své místo.

"A-ale proč??" vzlykla jsem nechápavě a podívala se do jeho tváře. Jen pokrčil rameny. "Nevím." přiznal a mě po tváři stekla jedna slza. "To nemůže být pravda." zavrtěla jsem nesouhlasně hlavou. "To by mi neudělala." řekla jsem opět a otřela si mokré tváře. "Určitě by za svou lásku bojovala a nenechala by se jen tak lehce odradit." zavrtěla jsem hlavou. Nedokázala jsem si připustit, že by něco takového udělala. Najednou jako by se začaly rozplývat ty dokonalé iluze, které jsem o ní měla. Jen jsem tam tak seděla, s pohledem upřeným do prázdna a slzami v očích. "Nevěřím vám." řekla jsem rozhodně a vstala. "Ale já..." "Nezajímá mě, co chcete říct. Znám jí celý život, ona mě vychovala, je to ten nejdůležitější člověk v mém životě a vy jste jen cizí člověk." "Jsem tvůj otec." řekl. To slovo. Otec. Jako by se mi zarývalo pod kůži a nechtělo ven. "Já nemám otce." řekla jsem potichu, otočená k němu zády a vydala se hledat Nicka.

"Půjdeme??" zeptala jsem se, když jsem došla do krásné, světlé kuchyně, kde Nick seděl u stolu se Susan a společně se něčemu smáli. "J-jistě." řekl nejistě, když si všiml mých slz. "Jsi v pořádku??" zeptal se ustaraně. "Už chci jen být pryč. Pojď, prosím." vzlykla jsem, chytl ho za ruku a rychle vlekla pryč z toho domu. "Katie počkej." "Už na mě nemluvte. Jak se vůbec opovažujete říkat takové věci. Už vás nikdy nechci vidět." řekla jsem směrem k Mikovi a opět se otočila k odchodu.

Když ale před námi proběhl jejich malý syn a radostně skočil svému otci do náruče, tak jsem se zarazila. "Tatí, to jsem rád, že už jsi doma. Půjdeme na fotbal??" zeptal se okamžitě a jeho otec mu rozdrbal zlatavé vlásky. "A kdo je ta hezká paní??" zeptal se s pohledem upřeným na mě. "Sbohem." řekla jsem ještě a raději rychle vyšla ven. S posledních sil jsem došla k autu, nastoupila a na sedačka složila obličej do dlaní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 KiKi, yours Affs :o* KiKi, yours Affs :o* | E-mail | Web | 14. října 2012 v 10:42 | Reagovat

wow, tak to je hodně drsné....nevěřím, že by to její mamka tajila, ikdyž je to možnéé..dalšííí honeeeem prosíííííím

2 Wewu>>lína ! Twé Affs! ;) Wewu>>lína ! Twé Affs! ;) | Web | 14. října 2012 v 15:12 | Reagovat

Wowww! :D tys to rozjelaa, kotě! :D
teda říkám jestli, že možná Kate prostě nechce věřit té pravdě, že její matka nechala otce jít. Myslím, že nelhal. Zdál se strašně rád, že ji vidí. Je to čudné, no :D
No, snad ji Nick uklidí a vše se vysvětlí! :D
POOKRÁÁÁÁÁÁČKOOOOOOOOOOOOOO, bramborááčku :-D  :-D

PSSS: No to se musíš dokoukat na Partičku! Oni u vás byli? Mě by jeblo, kdyby byli u nás a já bych toho nevyužila :-D  :-D Jou, moje seriály...no oni jsou přednější, než ffky, víš co :D Ty se zkouknout musí :-D
Psaní s Harroušem? Tý jou, nikdy jsem nad tím neuvažovala :D :D K tomu pochybuji, že bych na to měla čas, sotva stíhám psát ty dvě, co teď mám, k tomu mám jednu další s Charliem, se kterou snad budu pokračovat :D Ani netuším, co bych s ním psala. Nevím, možná někdy ano :D Nechávám to otevřené, tu myšlenku...PS: Charlie bude na blogu, za jakousi chvíli :D

3 Doms Doms | Web | 14. října 2012 v 18:58 | Reagovat

Je to těžké, něčemu takovému uvěřit. Ale přeci jenom, když se ti to vše uleží v hlavě, dojde ti, že realita někdy není fér. Těším se na další díl :)

4 Łilly Łilly | Web | 17. října 2012 v 17:38 | Reagovat

počki .. já ti ho hned zavoláááááááám :D :D za chvíli by tam měl býýýýýt :D :D
taky bych ho objala [jako kamaráda, samozřejmě :D :D ], ale hlavně bych chtěla objat Nialla a říct mu, že on je dokonalý, je hezký, nádherný .. má ty nejdokonalejší modré oči jaké jsem kdy viděla a hlavně, že patří do 1D a taky ať sere na ty haters .. jenom závidí :D :D
jooo taak .. promiň mi to zlato :D :D

5 Łilly Łilly | Web | 17. října 2012 v 18:33 | Reagovat

já toho Harolda vážně zabiju !! :D :D počki já mu zavolááááááááám :D :D

eeej .. řekla jsem mu, že jestli nebude u tebe za jednu minutu, tak jsem s ním skončila jako nejlepší kamarádka a už mu nikdy nebudu dohazovat moje kamarádky :D :D a ani žádnou jinou hooolkuu :D :D
a tak mi řekl, že tam hned bude .. takže by tam za chvíli by měl býýt !! :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama