Please, don´t leave Me.... 7. ♥

28. října 2010 v 11:51 | ♥ Kashenka ♥ |  Please, don´t leave Me
pdlm
No vůbec jsem nevěděla, co tam mám napsat xD ale snad se bude líbit a prosím komenty ... jinááč, tahle ffka už taky bude mít brzy konec ... tak hezký počtení ♥

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°


"Babi ale já už vážně nemůžu." zakňučela jsem a odložila příbor. Jsem u ní pár týdnů a mám pocit, že jsem přibrala  sto kilo. "Dobře, ale drahoušku vůbec se mi nelíbí, že tak málo jíš. Čekáš dítě, to je požehnání." usmála se a pohladila mě po tváři. Fajn, miluju svojí babičku, ale jestli bude zase povídat, jak málo jím a že se mi narodí nemocné dítě, tak asi odjedu. Ale jináč se tu mám jako v bavlnce. Nemusím nic dělat, všichni mě obskakují, akorát.... se mi stýská. Po rodině a i po něm. Ale musím to vydržet. Zázračným způsobem jsem se dokoulela do svého pokoje a rozvalila se na posteli. Měla jsem pocit, že každou chvilku prasknu. "Katie, přišel ti balíček." vešla do pokoje teta, v ruce svírala malou krabičku s mašličkou a přisedla si ke mně. "M-mně??" zeptala jsem se nechápavě a vzala si krabičku. Kdo mi to poslal?? Pomalu jsem rozvázala stužku a odklopila víko. V krabici ležely bílé, dětské bačkůrky s mašličkou. Vzala jsem si je do ruku a s úsměvem si je prohlédla. Byly nádherné. Na dně krabičky ležel vzkaz. "Chybíte mi." přečetla mi přes rameno teta vzkaz a já se pousmála. "To je od něj??" zeptala se a já přikývla. Asi jsem myslela, že na nás zapomněl. Ten malinký balíček bylo to jediné, co mě za celé těhotenství tak potěšilo.

Po večeři jsem se vykoupala a zalehla do postele. Poslední dobou jsem byla tak neskutečně unavená, že jsem v osm zalehla a hned usnula. Ještě než jsem usnula, tak mi zazvonil mobil. Nechápavě jsem se podívala na displej a s úsměvem se posadila. Mám to vzít?? Rychle jsem zmáčkla zelené tlačítko. "Ahoj Nicku." řekla jsem hned. "A-ahoj Katie." vykoktal překvapeně. Asi myslel, že to nevezmu. Chvilku bylo ticho a já jen čekala, co z něj vypadne. "Ehm... t-tak jak se ti líbil dárek??" "Jo, je krásný. Děkuju." pousmála jsem se. Zase nastalo to trapné ticho a já jen slyšela, jak pravidelně oddychuje. "A jak se máš??" zeptala jsem se, když nic neříkal. "Ehm, dobře. Ale stýská se mi." vydechl a já v jeho hlase uslyšela smutek. "Já se mám taky dobře. Mám se tady jako v bavlnce a všichni mě obskakují. Navíc babička mi vyvařuje, jako bych jedla za deset." řekla jsem a Nick se zasmál. Jak mi chybí, jeho hlas, smích. "Ehm, Katie. M-mohl bych za tebou přijet??" zeptal se. "N-no jestli chceš. Ale varuju tě, přibereš tady nejmíň deset kilo, protože babička bude cpát i tebe." "Beru na vědomí." zasmál se a já s ním.

Ráno jsem vstala dost pozdě a když jsem si uvědomila, že dnes přijede Nick, tak jsem vyskočila na nohy a hned šla do koupelny. Umyla jsem se, trošku namalovala, pročísla vlasy a šla ke skříni.Těšila jsem se na něj jak malá holka. Byla jsem ráda, že na nás nezapomněl , ale měla jsem strach, že se zase něco pokazí. Problém byl, že mi bylo všechno malé, tak jsem na sebe natáhla, kdysi volné, letní šaty a šla dolů. "Dobré ráno, co že tak veselá??" zasmál se děda. "No, co víš, kdo dneska přijde." "Myslíš toho tvýho?? Tak ten už sedí v obýváku a stará se o něj babička." řekl a já se zarazila. Rychle jsem vběhla do obýváku. "Ahoj Katie." vyskočil hned Nick na nohy a já se jen usmála. "Tak já jdu připravit oběd." řekla babička a odešla. "M-moc ti to sluší." vykoktal a já si sedla do křesla. Jen jsem se usmála a cítila, jak rudnu. "Ehm, mám tě ode všech pozdravovat. Všem moc chybíš." řekl a já sklopila hlavu. Možná to ode mě bylo trošku zbabělé, že jsem odjela, ale nic lepšího jsem udělat nemohla. S Nickem jsme s bavili, dokud nás nevyrušil křik babičky, že je oběd. Byla jsem neskutečně ráda, že přijel a navíc mi přišel jiný. Byl hodnější, pozornější. Změnil se a to hodně. Ne, nezměnil se, jen se vrátil ten starý Nick, do kterého jsem se kdysi zamilovala. Přišlo mi, jako by se vrátili ty staré časy, kdy jsem s ním byla šťastná. Moje srdce, jako by zase plálo láskou a touhou po něm. Ale nechtěla jsem jen tak zapomenou. Ublížil mi a i když se změnil, tak tu bolest jsem v srdci cítila pořád.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Wewu>>lína :D Wewu>>lína :D | E-mail | Web | 28. října 2010 v 12:00 | Reagovat

Ještě, že jsem se koukla!!! :D:D
Moc krásný dílek! Že by se Nick poučil a bude hodnéj? Jestli ne, tak dostane na zadek!!
Ať jim to vyjde ;)
POKRÁČKOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO xD

2 Anďa Anďa | Web | 28. října 2010 v 12:30 | Reagovat

ooh, já čekala, jak mu to natře :D Honem pokráčko, už se moc těším :-)

3 mssasinka mssasinka | 28. října 2010 v 18:07 | Reagovat

je to úžasný rychle další :-D

4 Eliška.M:) Eliška.M:) | Web | 28. října 2010 v 19:25 | Reagovat

ublížil ji..alůe mrzí ho to..sakra mezi nema to zas musi byt fajn jasne :)

5 Marionette Marionette | E-mail | 28. února 2012 v 4:38 | Reagovat

Ja som čakala dvoj hodinový rev, možno nejaký kopanec do zadku, plač a nie že to prejde takto. Aj keď musím uznať že tie topánočky, to musel byť nápaditý darček :D aj ja by som zmäkla :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama