It is not like before.... 1.Back ♥

6. dubna 2010 v 20:22 | ♥ Kashenka ♥ |  It´s not like before
A máme tu první dílek mé druhé FF. Taky jí píšu dopředu jako So in Love, takže bude přibývat častěji . Doufám, že se bude líbit a zanechte komentáře . 

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

"Mami a vážně tam musim, nešlo by že bych si dodělala školu a maturitu a přijela za vámi??" "Katie, zlato, to vážně nešlo, školu máš mít ještě 2 roky a vždycky si se chtěla vrátit."  Tak tuhle větu slyšim posledních 14 dní pořád. Totiž vracíme se do Ameriky. Já a můj brácha David sme se narodili v Čechách a když mi byl asi rok a půl, tak sme se kvůli máminy práci odstěhovali do Ameriky. Pak to ale začalo mezi rodiči skřípat, tak když mi bylo 6 tak sme odjeli zpátky do ČR. Stejně se rodiče za rok rozvedli, otec mámu bil, a kdyby nebylo bráchy, který se s nim jednou popral, tak nevim jak by to zkončilo.

Bráchovi je teď 21 a mně 17. No a zítra odlítáme zpátky do Ameriky. Vžycky sem se chtěla vrátit, ještě když sem nastoupila na střední tak sem mámu prosila ať odjedem, ale ne to nešlo. Pak sem si tam našla skvělí kamarády a teď sem v druháku a už půl roku mám nádhernej vztah s nejhezčim klukem na škole. "Zlato já to nechápu, třeba zase uvidíš Nicka jako malí ste byli nerozluční." a další její přesvědčovací metoda. Jako malí sme se znali s Jonasi. Kluci byli od mala nadaní na hudba a tak založili skupinu Jonas Brothers. Když sme jednou byli s Nickem na dětskym táboře a byla bouřka tak mi Nick složil ukolébavku, protože sem se bála. David, Joe a Kev tvořili takovou partičku a mě s Nickem si nevšímali byli sme moc malí. David a Joe byli nejlepší kamarádi a Kev na ně prej dohlížel, ale stejně většinu lumpáren vymýšlel s nima. Joe byl moje platonická láska, když sem byla malinká, ale to sem ještě ani nevěděla co to láska je. Když sme potom přijeli to ČR, tak sem začala hrát na klavír a kytaru a brácha na bubny a taky kytaru. Občas sme spolu skládali písničky, ale to už je dávno pryč.
Včera nám moji kamarádi s Davidovými připravili rozlučkový večírek. Nafotila sem spoustu fotek na památku a už teď se mi stejská. Zítra brzy ráno odlítáme, takže jdu spát abych zase nezačela brečet.
"Tak jak se těšíš zlato??" zeptá se mě ráno máma. "Jak myslíš že se asi těšim, nechávám tady svojí nejlepší kamošku. Mami vždyť Anet si nekoupí ani rohlík bez toho aby se se mnou domluvila a pak Tomáš. Pamatuješ si ho, to je ten kluk, kterýho tvoje dcera tak miluje ale už ho asi neuvidí, to si nemohla počkat, až budem mít vztahovou krizi a rozejdem se??" "Prosim tě už toho nech a pojď do auta."
Odlétali sme v 6: 37 ráno celou cestu sem koukala z okna, máma se se mnou snažila mluvit, ale byla sem naštvaná a David celou cestu spal. "Tak pojďte najdeme si taxíka a pojedeme domů." "Pf domů." odfrkla sem, ale máma už na to ani nereagovala. Když sme dojeli, tak sme vystoupili před nádherný velký dům, ten dům byla asi jediná pozitivní věc na tomhle směšnym stěhování. Vzala sem si věci a hned si zabrala nejhezčí pokoj, nebyl sice největší, ale měl balkón a nádhernou velkou postel. Nábytek už v domě byl, takže bylo o starost míň. Hodila sem kufry do rohu, vytáhla macíka a deku a lehla si do velkého krásného křesla u okna. Pak sem usnula.
"Ségra nevyrazíme někam aspoň se odreaguješ." zeptal se mě brácha v kuchni, když sem se vzbudila a šla se najíst. Páni už bylo 18:03. "Já nevim nemam náladu na to někam chodit. A kde je máma??" "Jela něco zařídit kvůli práci a nařídila mi že tě mám vytáhnout někam ven, takže drahá sestro na sebe hoď něco šmrncovního ať ty americký týpci vidí, že český holky sou nejhezčí a razíme." "Jasně na americký kluky mám teď zrovna náladu, nikam nejdu." "Tak to ne sem starší a budeš mě poslouchat." řekl hodil si mě přes rameno a odnesl do mého pokoje. "Tak a teď se okamžitě převlečeš a půjdem." řekl se zdvyženým ukazováčkem. Myslel si jak neni přísnej, ale nemít blbou náladu, tak se mu vysměju. Hodila sem na sebe černý roury, modrý, delší triko na ramínka, který byla uplý přes prsa na nohy si vzala modrý baleríny a nakonec koženou bundu. "Sluší, ale chtělo by to úsměv." zhodnotil mě David, když sem přišla do obýváku. "Daví a je to nutný, neodložíme to na jindy??" "A na kdy?? Dnešek je perfektní, poznáme nový lidi, zapaříme a pak můžeme zajít na jídlo." No jistě to jeho "zapaříme" znam moc dobře. Už hodněkrát sme spolu šli "zapařit" a vždycky to skončilo tak, že se opil a já ho tahla domu. Tak to bude super večer.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Marionette Marionette | E-mail | 28. února 2012 v 12:31 | Reagovat

Ha, tak som zase tu, zase nadopovaná kávou!!! :D

Ale keďže ťa už nechcem zaspamovať (neviem ako by si na to po druhý krát reagovala :D ) tak ti nebudem písať komentár ku každej kapitole, ale všetko si pekne zapíšem a po každej piatej ti napíšem čo si o tom myslím... :D

Dobre, priznám sa, je to aj trochu kvôli mojej lenivosti a nadšenia aby som sa čoskoro vrhla do novej časti, ale samozrejme viem, že nie je nič príjemné, ráno sa zobudiť a na maili si nájsť  50 mailov na tému: Náhrdelník a náramok s kostičiek...! :D

Zase blááábolím :D No nči ja idem ďalej, lebo než sa tu s tho vysomárim a dopíšem to podarí sami aj zabudnúť o čom to vlastne bolo :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama